Leden 2013

Elo něco tuší!

29. ledna 2013 v 21:34 | Yu |  Práce

Vtipné je, jak vypadal první sketch.


Animace

29. ledna 2013 v 21:32 | Yu |  Práce

Další obrázek

18. ledna 2013 v 15:38 | Yu |  Práce

No... pro kamaráda. Pan Ryan Gosling, herec víme.

Moje Velikost

7. ledna 2013 v 15:08 | Yu |  Různé hlouposti
Ach ano, kdybyste náhodou ještě nevěděli, jak krásná jsem.

Toto je mé generálské Já s krátkým účes nazývaným pixie cut, který plánuji mít na střední škole. Vlasy mám hnědé a má prsa bohužel až takhle velká nejsou. (Ale budou, jednou!)
Vojíne, po-zor!
Ne, dobře, vlastně teď vypadám takhle. (perex)

Skye bude mít radost

7. ledna 2013 v 15:03 | Yu |  Příběh
Protože píšu článek. Nemáš zač! A teď jdi něco napsat ty, já ti fandím. xD
Dávám to do Příběhu, protože jsem asi výrazně hnula s Příběhem a mohla by to teoreticky být Věc. Chce to ještě trochu rozvést, ale vypadá to jako něco velmi zásadního. Nevím, jestli se mi to líbí. Líbí, ale je to takové... no víme, není to nic převratného, něco, co tenhle svět ještě nezažil! Ale to se poddá. A snad z toho konečně něco bude a snad možná vážně začnu psát na jaře. Třeba na svoje narozky, byl by to prima dárek.
Druhá věc je, přemýšlela jsem více a hlouběji o duchovních věcech a dospěla jsem k děsivému závěru, který mě zevnitř zžírá, ubíjí a ničí. To vám nic neřekne, protože já vám nic neřeknu. Řeknu to tobě, až se zase uvidíme. Ale tobě jsem už říkala, že ti to řeknu, takže... víš. *headdesk*
Vlastně tu píšu takové hlouposti, aby ten článek vypadal delší.
Tak. Nový řádek, správně, to je cesta k úspěchu.
Naučila jsem se většinu svých postav už představovat reálně. (Vždycky jsem je viděla animovaně, protože tak já svět prostě vidím.) Vážně je miluji, jsou tak krásní! Dobře, asi by nikomu jinému krásní nepřišli, ale i tak jsou. Už se mi stýská po nějakém slušném skupinovém trollingu. Ari by v tomhle světě mohl dělat modela. Nebo fotbalistu, hmm. xD A chudáci, jak mají nešťastný osud. No, budu ještě muset hodně řešit jistou část příběhu, ale pak už zacelím jen pár děr a vydám se na cestu detailů, rodin a podobných věcí, což je ta největší zábava! Pak už to půjde jako po másle. Když si uvědomím, že je to skoro rok od posledního příběhu. Tenhle mi musí vydržet aspoň dvě staletí. (Určitě vydrží. Pokkatové jsou převratná novinka.)
Tenhle článek nedává smysl. Nečtěte ho.
Jo, vy už jste ho asi přečetli nebo tak něco, že? No... nevadí.

Romantický balíček

3. ledna 2013 v 20:36 Různé hlouposti
Zde si můžete přečíst něco, co vám asi nebude moc dávat smysl, protože jste nečetli Výměnu. Psala to Skye, skvělá Skye. A darovala mi to k Vánocům. Dohodly jsme se, že si to dáme na blogy.


Romantický balíček


Příběh Damiana a Verity
Verity stála na terase a zamyšleně hleděla kamsi za obzor. Už bylo chladno a ona měla na sobě jenom tenkou noční košilku. Damian k ní přistoupil a jemně jí chytil za ruku.
Chvíli společně pozorovali město. Zeneth byl v podvečer podivně klidný.
Damian jí odhrnul vlasy z krku a začal jí líbat na holou kůži.
"Víš, že zítra se bereme?" zašeptal jí do ucha.
"Jak bych na to mohla zapomenout? Ty hrozné šaty, co si budu muset obléct mě děsí i ve snech,"odvětila Verity chladně.
Damian se rozesmál a přivinul jí k sobě. "Já vím, že to nesnášíš. Ale...alespoň na svatební den tě chci vidět v šatech. Jako ženu, ne jako generála.."
Jakmile to dořekl, Verity se mu naštvaně vytrhla. "Chceš tím naznačit, že normálně nejsem dost ženská? Tak proč si mě tady bereš?"
"Proč proč...protože tě miluju!" rozesmál se Damian. "A moc se těším, až tě v těch šatech zítra uvidím."
Verity si povzdychla. Chytila Damiana za rukáv. "Pojď už dovnitř, venku je chladno."
Damian jí mlčky následoval zpátky do ložnice.
Verity zívla. Mezi tím, co šla do koupelny si pravou rukou sundala skřipec. Na ramena jí spadly dlouhé prameny červeno hnědých vlasů.
Damian si jí zálibně prohlížel, dokud mu nezmizela za dveřmi.
Když se Verity vrátila zpátky, Damian si zrovna sundaval košili. Zůstala stát mezi dveřmi a nervózně si popotahovala lem košilky.
"Vážně se ti líbí, když ženy na spaní nosí tohle?"zeptala se ho nechápavě. "Něco tak konzervativního bych na tebe netipovala."
"Ale ano...je to vážně moc pěkné,"přitakal Damian.
"A nosí se pod tím vůbec spodní prádlo?" zeptala se Verity a zatvářila se tak bezradně, až se Damian musel rozesmát.
"Já nevím...asi záleží na příležitosti," odpověděl, když se trochu uklidnil.
Verity se posadila k němu na postel. Položila mu hlavu na rameno. "Holky, se kterýma jsi spal, když jsme spolu nebyly ho pod tím nosily, nebo ne?" zeptala se vyzývavě.
Damian trochu znejistěl. "Proč se na to ptáš?"
"Já nevím...zajímá mě to."
"Aha...no, nevzpomínám si."
" Nevadí. Zkusíme něco lehčího. S kolika holkama jsi spal, než jsme se zasnoubili?"
Damian se na chvíli zamyslel. "Asi...s patnácti."
Verity hvízdla. "To není zas tak špatné!"
"Co jsi čekala? Jsem mezi ženami dost žádaný, abys věděla!"
"Ha ha, vážně? Vždyť máš tvářičku jako malý chlapeček. I když...co se intimních záležitostí týče nejsi zas tak špatný."
Damian jí chytil za obě ruce a povalil jí na postel. "Jak...nejsi zas tak špatný?"
"Já jsem..." začala Verity, ale Damian jí přitiskl prst na rty.
"Teď bych se tě na něco chtěl zeptat zase já."
"Jo, jasně, jen do toho,"odvětila Verity ledabyle.
"S kolika muži jsi spala ty, než jsme se zasnoubili?"
"Ha ha, vážně to chceš vědět?"
"To jich bylo tolik?"
"No, nebylo jich málo. Vlastně...bylo jich docela dost." Verity zčervenala.
"Znám někoho z nich?"
Jeho snoubenka se zamyslela. "Možná," protáhla. Když uviděla Damianův výraz, rozesmála se. "Ale no tak, neříkej, že jsi začal žárlit!"
"Jasně že ne!" ohradil se Damian. "Alespoň je vidět, že je moje budoucí žena žádaná mezi muži! Na tom není vůbec nic špatného!"
Verity se rozesmála.
"Na tom není nic k smíchu. Vždyť víš, že bych si nikdy nezačal z žádnou domácí puťkou."
"Vím. Vím o tobě všechno. Na to nezapomeň."
"Bojíš se zítřka?" zeptal se Damian. Překuli se na záda a dal si ruce za hlavu.
"Samozřejmě že ne! Za koho mě máš?"
Damian se rozesmál. "Víš, že já z toho trochu strach mám?"
Verity si povzdechla. "Jenomže ty jsi byl vždycky zbabělec."
Damian přikývl. "A pro to doufám, že mě zítra podržíš."
Verity si odfrkla. "To je přeci jasné. Vždyť jsme přátelé. Jsme tu od toho, abychom si navzájem kryli záda!"
Damian jí políbil na čelo.
"Děkuju. Jsem rád, že to bereš takhle."
"Vůbec nemáš zač. A teď už zhasni, chci spát."
"Beze všeho, má paní."

Krátký příběh Clauda a Lotty
Claude pospíchal po schodech nahoru. V jedné ruce měl papírovou tašku s nákupem a v druhé klíče. Těšil se, až konečně bude doma a bude si moct trochu odpočinout.
Měl za sebou hodně náročný den.
Opřel si nákup o dveře a strčil klíč do zámku. Vešel do předsíně. Sundal si boty a opatrně je uložil na své místo do botníku. Kabát pověsil na poutko.
Nakoukl do obýváku. Lotty tam nebyla. Asi ještě není doma, pomyslel si. Nákup položil na kuchyňskou linku a šel si umýt ruce do koupelny.
Poté se bezmyšlenkovitě vydal do ložnice, aby se převlékl do domácího oblečení. Jakmile ale otevřel dveře, udiveně vyvalil oči.
Na posteli seděla Lotty. To by ale samo o sobě nebylo zas tak divné, kdyby nebyla skoro nahá. Měla na sobě jenom krajkové černé prádlo.
Claude zamrkal, aby se ujistil, že se mu to jenom nezdá. Když ale otevřel oči, Lotty tam pořád byla. Trvalo mu pár vteřin, než se vzpamatoval natolik, že byl schopen promluvit.
"Co...co to má proboha být? Běž se ihned oblíknout, nebo nastydneš!" přikázal Lotty s vážným výrazem ve tváři. Jeho přítelkyně na něj chvíli nechápavě zírala a pak se rozesmála tak, až jí to vehnalo slzy do očí.
Claude vypadal dost zmateně. "Čemu se směješ?" zeptal se ublíženě.
Lotty se tak smála, že mu ani nedokázala odpovědět.
Claude se uraženě otočil. "Tak se směj. Až se uklidníš, tak mi řekni."
"Ne, počkej!" zavolala ho Lotty. "Nebuď hned uraženěj."
"Tak mi řekni, co je tu tak k smíchu!"
Lotty otevřela ústa a vzápětí je zase zavřela, jako by se najednou rozhodla, že bude raději zticha. "Ty jsi Claude...někdy hrozný pitomec, víš o tom?" řekla nakonec.
"Vůbec nechápu, o čem to mluvíš."
Lotty povytáhla obočí "Většina mužů v Zenethu by dala nevím co za to, aby mě viděla v tomhle...prádle. Ale jediné, co mi na to řekneš ty je Běž se obléct, nebo nastydneš."
"Jo aha...tohle. Ehm." Claude se nejistě podrbal ve vlasech. Lotty se znovu rozesmála.
"Kdyby ses tak viděl!"
"Dobrá. Dobrá. To spodní prádlo ti vážně moc sluší. Spokojená? A teď se ehm...převlíkni. Já si jdu číst," zabručel Claude, protože ho štvalo, že se mu Lotty směje.
"Ne, to teda nejdeš," zarazila ho Lotty. "Pojď radši sem ke mně." Poklepala dlaní na postel.
Claude si povzdechl. "Ale Lotty...já dneska nemám náladu na...tyhle věci!"
Dívka trochu naštvaně našpulila rty. "Jak se opovažuješ mi odmlouvat? Dělej, co ti říkám!"
"Proboha, nech toho!" zaúpěl Claude.
Lotty se ďábelsky usmála. Hbitě chytila Clauda za košili a přitáhla ho k sobě. Uchopila jeho tvář do dlaní a pomalu ho políbila.
"Tak. A teď jsi můj," zašeptala mu do ucha a začala mu svlékat košili.
"Proč to vždycky skončí takhle?" zeptal se Claude, ale už neprotestoval.
"Protože jsi naprosto nemožný milenec. A to je na tobě úplně nejlepší," odvětila Lotty, prohrábla Claudovi vlasy a políbila ho na čelo.
Ten večer už Claude neměl na čtení ani pomyšlení.

Příběh Yuna a Kassandry
Kassandra si zapnula poslední knoflík u šatů. Poté zkontrolovala svůj vzhled ve velkém zrcadle. Nespokojeně mlaskla.
Dlouhé černé šaty vypadaly v kombinaci s jejím krátkým účesem opravdu nezvykle. Bylo jí z toho pohledu do pláče. Ani líčení jí nepomohlo, aby vypadala víc jako žena a méně jako kluk v šatech.
Jak má takhle vzbuzovat autoritu?
Z přemýšlení jí vyrušilo zaklepání na dveře. Polekaně sebou trhla. Ihned nechala smutnění a nasadila neutrální výraz.
"Dále," pronesla chladně.
Dveře se otevřely a dovnitř vešel jeden z tjanarských důstojníků. Uklonil se.
"Co chcete?" obořila se na něj Kassandra.
"Přivedl jsem toho nového člena vaší ochranky, madam. Bude vás doprovázet i na dnešní jednání."
Kassandra přikývla. "Ano, samozřejmě. Pošlete ho dovnitř, chci se na něj podívat sama," přikázala muži.
O vteřinu později ale namísto nějakého vojáka vešel do dívčina pokoje tmavovlasý mladík, kterého ale Kassandra už moc dobře znala.
Její ústa se stáhla do povýšeného úšklebku. "Yunmine Faii. Co tady u všech svatých děláš?"
Yun se na ní vesele usmál. "No coby, jsem tvůj nový osobní strážce!
"Proč...jak..."
"No, prohodil jsem pár slov s Damianem a on mi pak dohodil tohle senza místo. To koukáš co?"
"No to vážně koukám...," zamumlala Kassandra a obrátila oči vsloup.
"Ta tjanarská uniforma mi sluší, že jo?" zeptal se Yun, který byl jako vždycky naprosto nevšímavý vůči jemným nuancím Kassandřiny řeči.
Za poslední měsíc měla už Kassandra Yuna plné zuby. Nemohla ho ani cítit. Pouhá jeho přítomnost jí pokaždé dokázala neuvěřitelně vytočit.
A nemusela k tomu ani mít rozumný důvod.
Dnešek nebyl výjimka.
"Ty!" vykřikla najednou naštvaně. "Poslouchej mě! Jak si to do háje představuješ, takhle mě pronásledovat? Včera na tom plese...předevčírem na večeři...minulý týden na jednání...jsi všude, kam jdu! Proč to děláš? Proč mě nenecháš na pokoji?"
"Protože jsem se do tebe zamiloval," odvětil Yun nevinně.
Kassandra najednou ztratila řeč. "Pro...prosím?" zeptala se nejistě.
"Zamiloval jsem se do tebe. Myslím si, že jsi úžasná, neustále na tebe musím myslet a nemůžu bez tebe být," pokračoval Yun bez ostychu.
"Co šílíš? Jsi blázen!"
Yun se usmál. "Jo, to asi jsem."
Kassandra si namotala pramen krátkých vlasů na prst. Vypadala, že neví, co má dělat. "Proč...proč jsi mi to řekl zrovna teď?" zeptala se. "Asi za půl hodiny mám vystoupit se svým návrhem před všemi tjanarskými ministry...a před samotným vládcem města. Proboha, vůbec se nedokážu koncentrovat!" Kassandra se zhluboka nadechla a napočítala do deseti.
"Tak nikam nechoď."
"Cože?"
"Vykašli se na ministry a pojď se se mnou radši projít."
"Cože? To ale nemůžu!"
Yun zčervenal. "Vlastně...můžeš."
"Jak to myslíš?"
"Řekl jsem panu Damianovi, ať posune dnešní jednání na zítra."
"Cože? Cože jsi udělal?"
"No, poprosil jsem Damiana, aby přesunul jednání," zopakoval Yun.
"Proboha." Kassandra se plácla přes čelo. "To je vážně...ne, to je šílené! Takže jsi to celé naplánoval, abys mě dostal?"
Yun přikývl. "Tak co, půjdeš se se mnou?" Podal jí ruku. Kassandra jí váhavě stiskla.
"No dobrá, půjdu. Ale jenom pro to, že by bylo neslušné tě odmítnout. Nic si od té schůzky neslibuj."
"Jasně, jasně...vyjdeme si jenom jako přátelé," ujistil jí Yun.
O dva dny později se poprvé políbili.