Únor 2013

Animace

18. února 2013 v 14:52 | Yu |  Práce
Jsou tu super-zpomalené. Mám je na fb v normální rychlosti, pokud chcete.

Lidé z rodu Nire

17. února 2013 v 14:59 | Yu |  Různé hlouposti
Název: Lidé z rodu Nire
Autor: Morio Kita
Stran: 560 + 5 stran doslov
Doba: 1900- konec 2WW (plus nějaká doba po ní)

Obsahuje spoilery.

Tahle knížka si snad stoupne mezi jedny z mých oblíbených. Ale já nemám až tak ráda příběhy z válečného období... nevím. Ale je to krásná knížka. Už jenom protože je tak obsáhlá, protože za padesát let se hodně věcí změní. Strašně moc. Na konci jsme brečela dvakrát. (U Čínské císařovny třikrát haha.)
Když se Tecukiči rozhlížel po kraji, když přemýšlel nad tím, že jeho život končí. Kvůli tomu jak tragický mi jeho osud přišel, dojalo mě to. Čekala jsem, že tam umře, ale i když ho chytl infarkt, jen ochrnul na levou půlku těla. A to je možná ještě víc tragické, protože je z něj nevždy mrzák. Je mi ho vážně líto, celý jeho život je... nevděčný.
Nejtragičtější postavy jsou Aiko a Tecukiči a nejtragičtější postavy druhého stupně jsou Seiko a Zaósan. Podle mě.
Moje oblíbené postavy byly Aiko a Seiko. Ale mám ráda i Momoko, svým způsobem. Je hodná, i když je trochu hloupá.

Nechci to psát moc dlouhé. Dojímá má to, jak vypadala nemocnice za Kiičira. Je mi líto, že zažil ten požár, který všechno zničil. Skoro jsem brečela, když z něj byl jen děda, co pil bordó. Bylo to tak špatně. Přišel mi tak... zlomený. A při tom, pořád se usmíval a přitom zvládl dát nemocnici do pořádku, udělat plány, koupit pozemky. Podle mě je obdivuhodný, i když nemá ten nejlepší charakter.

A hodně mě dojalo když Tecukičimu podruhé shořely knihy. Po tom, jak ho poprvé zlomilo. Je mi ho vážně líto.
Zvykla jsem si jména přepisovat, protože tak jsou tam samozřejmě psaná. Ne jako Tecukichi ale jako Tecukiči. Omluvte to.

Chtěla jsem napsat víc věcí, třeba jak autor řeší smrt. Některé postavy prostě jsou, žijí, pak se o nich chvíli nemluví, příběh se soustředí jinam a pak jako rána z nebes se z ničeho nic oznámí, že umřel. Ale... nějak klidně.

Ale tohle bude vše, musím si ještě napsat na zítra sloh do školy.

Teď bude mít radost zas Chiru xD

7. února 2013 v 13:27 | Yu |  Postřehy ze života
Hmm, mám se fajn. Trénuju folklorní oblečení vodovkami, alias takové ty lidové šaty s kytičkami a kraječkami. Včera jsem udělala tři plus malého kluka a ten se mi líbí, protože je to sláďo. Má takový hezký výraz. Takže ho sem později nahraju.
Dělám to pro tu další soutěž. Budu tam dělat dva obrázky. Tenhle bude na A5, takže mi snad zbyde čas i na ten druhý, chtěla bych udělat hejkala, ještě nevím čím, asi pastelkami. Nebo tužkou. Tužku mám radši.
Zítra se asi vydám po delší době ven. Příběhovat! lalala
Ale bohužel mi brzy skončí prázdniny. Já vážně nchci do školy. Nesnáším pobyt mezi lidma, zvlášť mezi tímhle typem. V___V
Hmm, ale bude další sraz, což je super. Docela se těším a doufám, že tam nebudu moc trapčit. Taky doufám, že nám kinixuki vezme ty záložky.
V poslední době si sny pamatuju dobře jako nikdy. Bude to tím, že povzbuzení jdu znovu spát, takže je většinou prosnívám v takovém polospánku a vím potom, co se tam stalo. Včera se mi mimo jiné zdálo o třech dinosaurech (třech druzích, dinosaurů tam bylo hodně) a jeden z nich se jmenoval Skyrim. Další byli taky nějak inspirováni myslím, že Oblivionem a Morrowindem, ale jejich jména jsem nepostřehla ani v tom snu.
Je to vtipné, ale stává se ze mě neusále tišší člověk. Posledních pár měsíců poslouchám už hlavně ambient a chillout a když se někde spustí reklama nebo energická instrumentální hudba, je to pro mě strašně hlasité a nepříjemné. Asi funguji se spícím mozkem nebo tak něco. To by vše vysvětlovalo, i mojí hloupost.
Už nevím co psááát.
Všechno nejlepší Chiru.

OvO

6. února 2013 v 0:07 | Yu |  Práce
Tohle bylo pro kamarádku a dělala jsem to asi v listopadu. Ale vybarvila jsem to až teď.

Věc do soutěže

6. února 2013 v 0:06 | Yu |  Práce
Nepovedená, musím poznamenat.
Téma je "Voda a její původ".
Má to být Matka Příroda nebo tak něco. :>