Rozpolcená

15. ledna 2014 v 13:58 | Yu |  Postřehy ze života
Napůl jsem vědoma a vím, že je to jen zkouška. Že je to jedna z mnoha věcí, přes které se na cestě bojovníka mám přenést (cesta bojovníka ftw, od maminka jsem dostala k Vánocům Bouřlivá léta, duchovní knížku). A na druhou stranu se chci rozbrečet a utéct. Na jednu stranu jsem introvert, jsem celek, mám se ráda a jsem taky ráda se sebou. Ale někdy mám chuť se ve třídě otočit na kamarádku, která všechno pochopí a obejme mě. A po škole půjdeme do čajky. Ta ale není, tak se dnes otáčím na blog.

Protože plno slepých lidí tvoří systém. Protože mi přijde, že naše školství funguje opačně, než náš svět. Všechno je možné, život je láska a optimismus. V posledních dnech hodně medituji (a taky čtu tu knížku, což pomáhá) - tudíž jsem takový velký sloup klidu, zdá se mi. Jsem šťastná. Zajímalo by mě, jestli to je důvodem, proč se mě snaží stáhnout dolů.
Díky tomu jak se snažím být víc citlivá na energie mě až roztřásla koncentrace toho vzteku, úzkosti a smutku od lidí, kteří se na mě sesypali. Ušlápnutých, v iluzi. Co se bojí života, světa i sama sebe. Je mi líto vidět takové dospělé. Chrlili na mě, jak jsem ubohá. Jak se určitě nic nepodaří. Jak si dělám falešné iluze. Jak všechno bude těžké. Jak propadnu a půjdu za kasu. Děkuju. Za lekci. Vím, že nemají pravdu. Všechno je možné a hledat překážky a pak se na ně vymlouvat, to zvládne každý.

Díky tak silným negativním emocím se mi trochu roztřásla psychika. Trochu se mi chtělo brečet. Vztah duševního a fyzického těla. Rozbolela mě hlava, bylo mi mdlo. Odešla jsem ze školy o hodinu dříve a když mě na chodbě zastavila učitelka a začala vykládat tátovi, že mám naprostý nezájem o předmět a nechápu co se učíme (to není pravda... já se snažím, ale protože jsem zapomněla přes prázdniny učivo, čekám na zítřejší doučování abych to zase pochopila), i když se to učíme dva měsíce, tak jsem pak i trochu brečela. Ach, stydím se, mohla jsem to zvládnout lépe. Ale ne, je to v pohodě.

A píšu podobný články protože jsem páčko. Měla bych jít vrátit jedné slečně lebky na zátiší do města a pak doma malovat. Mám rozdělanou studii.
 


Komentáře

1 Evžen Evžen | 20. ledna 2014 v 17:54 | Reagovat

Ach, to je těžké. Ale ty to zvládneš.
(I když jakožto křesťanku mne tvé duchovní knížky trochu děsí, k těmto věcem zaujímám postoj poněkud konzervativní. :"D Ach.)
Co konktrétně ti nejde? Za předměty? Asi ti neporadím, protože neumím nic, než kreslit a i v tom asi budeš lepší. No, ale... můžeš mi kdykoli napsat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama