Zajímavost

13. července 2014 v 20:18 | Yu |  Postřehy ze života
V poslední době zanebávám meditaci.

Ale je důležitá. Půjdu meditovat teď.

Víte, moje největší přání teď... nebo už hodně,... hodně dlouhou dobu (jen nebylo definováno myšlenkami, pouze emocemi) je určitě mít aslepoň rok volno. Od všeho. Od rodiny, od školy, od akcí, od celého světa. Můj svět. Potřebuju v něm být nějaký čas. Mít možnost mít rutinu delší než... no, chvíli. Co je to pak za rutinu? Já neumím fungovat jinak. Kéž by. Věci jsou tak, jak mají být, jsem za to vděčná.

Dle toho, co vím o zákonu přitažlivosti... by to jednou mělo být možné. S touto myšlenkou odcházím meditovat, abych se štěstím ocenila každou dobu, ve které se nacházím.

Na konci školního roku - po dvou létech na té škole - jsem zjistila fascinující věc. Byla jsem trochu školní fantom! Všichni mě znali a nikdo mě neznal. To asi protože jsem jako duch. Bílá jako stěna, přilepím se na ni a v tichosti kreslím/čtu. S nikým ze školy nemluvím. Jak by se mě mohl někdo všimnout? "Počkej... tebe já vůbec neznám. Ale já znám všechny z devítky... Nejsi ty TA holka?!" vyjeveně na mě vychrlilo děvče na dívčích záchodech, jenž očividně introvertem nebylo.
"Ta holka, co se s nikým nebaví, dobře se učí, dobře kreslí, je hodná a pořád čte?" "Já? Jistě ne. Neučím se vůbec." blablabla---> "jo, ale jsi to ty. Heeej páni, musím to říct holkám." Utekla jsem. Už mě podruhé nenašly, kekeke. Neměly čas.
Docvaklo mi díky této scéně i scény z roku předtím, které nebudu jmenovat, protože je nepovažuji za důležité, či si je tolik nevybavuji. Ale stávalo se mi (co se týče těch hezkých věcí) třeba, že mě občas někdo zastavil a mluvil se mnou o kreslení. "Ty jsi ta co umí kreslit?" a takové věci. Častěji se to samozřejmě stávalo, když jsem na chodbě kreslila. Často jsem na sebe viděla pohledy.

Hmmmmmmmmmmmmmm. Moje role byla ještě zajímavější, než jakou jsem si ji připravila.

Bojím se příštího roku.

Nevím, co očekávat. Jaké lidi a jaké vztahy. A hlavně, jaké místo zaujmu. Za koho budu hrát.

Můj život je divadlo. Hraju role. Hlavně poslední roky (5-6?) jsem měla identifikovanou představu o svých rolích a zapadla jsem do nich. Jenže. Si nepřijdu jako já, ale jako ta role. A vím, že tentokrát budu zase role, protože to tak cítím. A cítím role na desítky let dopředu. Budu někdy já já?

edit: Možná je to naopak. Jsem (duchovně myšleno) vnímavý člověk. (To není egohon, beru to spíš jako fakt.) Zvláštně v poslední době mívám vize apod. Třeba jsou mnou připravené role, které mi vždy pomalu spadnou do klína spíše vize. V tom případě bude má role na škole poněkud velkolepá. Jsem však připravená?

Lidé mi často říkají; proč máš tolik tajemství? Či něco takového. Že je to přitahuje a přijde jim to zajímavé. A já díky nim poznávám, že je vážně mám. Že ty těžké, přetéžké věci, které jsem nesla na bedrech, podle zákonů a úmluv domluvených nikdy nebyly sděleny světu (dokud jsem neskončila). Samozřejmě, je to i má povaha. Býk nemá sklony k tomu se vypovídat, jelikož mu z toho není lépe. Ale tohle je skvělé. Blog je skvělý, protože mohu vypisovat to, co mi v mém momentálním bouřlivém období víří v hlavě. Samozřejmě. Ne vše ha. Jako vždy. Vždy jen špičku ledovce.
Proto se se mnou tak špatně mluví. I v banálních věcech. Řeknu špičku ledovce, navážu na informace ve své hlavě a mluvím k nim. Odpovídám kouskem věty, z dvouset, které tvořily set spojených informací jenž mi blikly hlavou a lidi... pak nechápou.

Stalo se teď tolik věcí. Páni, nejradši bych si lehla do trávy, hodinu ze sebe dostávala emoce, pak šla někam do čajky, mluvila dvě staletí o příbězích a... pak šla pracovat.

Víte co, už se moc dlouho směju sama. Vážně by bylo fajn jít zase s někým ven a smát se společně.
 


Komentáře

1 sw sw | Web | 13. července 2014 v 20:26 | Reagovat

Hodně emotivní článek. Donutilo mě to přemýšlet, jaká jsi. :)

2 Yu Yu | Web | 13. července 2014 v 20:36 | Reagovat

[1]: Články lépe číst až po mé smrti, jinak jsou každou minutu updatovány haha.

Kdo jsi? (jen jestli jsi náhodný člověk, či někdo koho znám)

3 Hifi Hifi | Web | 14. července 2014 v 0:43 | Reagovat

Já to mám... trochu obráceně, asi. Snažím se mluvit s lidmi, protože lidé jsou inspirace a mě je pak líp, když jsem sama. ale poslední dobou jsem sama málo. (Přijde mi to, i když jsem od začátku prázdnin nevytáhla paty z domu. Asi by mě měli zavřít - páni, jak mně by bylo krásně.)

4 Yu Yu | Web | 14. července 2014 v 6:59 | Reagovat

[3]: Já vím! Sám sobě je člověk nejlepší společnost! :D

5 Skye Skye | 14. července 2014 v 8:49 | Reagovat

Ani nevíš, jak ráda jsem, že si teď častěji píšeš blog <3 (ach jo, to zní stalkersky xD)
A taky se bojím příštího roku. Trochu se bojím, že nezapadnu, i když už mám svojí minipartu. Ale doufám, že všechno bude v pohodě.

6 Yu Yu | Web | 14. července 2014 v 8:55 | Reagovat

[5]: Jé, ahoj, já nevěděla, že mě čteš. xD (Doufám, že jsi tu nečetla ty trapné kecy o tom, jak se na tebe těším! xD)

Jo, já v to doufám taky. Ale jsem už tolik zvyklá na to, nezapadat, že se nemůžu vyrovnat s předpokladem dobrých vztahů.

7 kinixuki kinixuki | 14. července 2014 v 10:00 | Reagovat

Jak jsme si říkali na zsv: každý člověk má nějakou svou sociální roli! A není to jenom toaleťák.
A ano, pokračuj v častějším psaní na blog, na mym blogger feedu už začínáš mít víc článků za sebou *v*

8 Yu Yu | Web | 14. července 2014 v 10:11 | Reagovat

[7]: Tak tím se vysvětluje, proč jste na mě nezapomněly. xD

9 Kika Kika | E-mail | Web | 4. září 2014 v 21:18 | Reagovat

taky by se mi neuvěřitelně líbilo se na rok ztratit. Jinak se m to úplně dotklo o.O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama